S uplynulými dny, kdy mnohé rodiny tradičně navštívili Mikuláš, čert a anděl, se přirozeně nabízí zamyšlení nad touto starobylou tradicí. Každý rok, právě v předvánočním čase – v období, které nás zve k ponoru do nitra a ke zklidnění, jež s příchodem zimy přichází – vstupujeme do delších nocí, které už od podzimní rovnodennosti podporují mystiku tohoto času.
K této meditativní části roku neodmyslitelně patří archetypy a symboly, vznikající po staletí. Právě na nich se odrážely různé stíny lidské duše, aby nám pomohly lépe pochopit sami sebe. Pojďme se ale na tento historický konstrukt podívat ze současného pohledu. Tato tradice o nás a naší době, ale i společnosti vypovídá víc, než si možná myslíme.
Esence těchto tří nadpřirozených postav v sobě nese každý z nás a právě na těchto postavách si projektujeme náš přístup ke svým životním příběhům. V ideálním případě jsou esence čerta a anděla v rovnováze. Jak popisuje mnoho náboženských kultů, dobro nemůže existovat bez zla a stejně je tomu i naopak. Tyto principy tak vychází z duality. Z pohledu fenoménu lidské duše jsou ale všechny archetypy a esence dobré, protože nám pomáhají k přirozenému běhu našich životů. Jsou to informace o tom, co máme zlepšit, kde ubrat, čemu se postavit, co děláme špatně a dělají náš život bohatější. Jednou jsem do nějaké své práce napsala: “Celý život je hledání harmonie, které ale zřejmě nikdy nedosáhneme.” Z tohoto tvrzení můžeme usuzovat na celoživotní kolísání, balancování. Čím více jsme ale rozkolísání, naklonění, dál od středu, jdeme do krajností, kde se pak podle převahy esence může objevit chaos, touha po moci, sobecké sklony, odpor, přílišné moralizování, pýcha, touha ublížit ostatním nebo nemoc, odpor k sobě, nepřijetí sebe.
Dnes už se čertů bát nemusíme, ale měli bychom se naučit číst ve svých pocitech, emocích a přijímat je, ať už je podle zvyklostí hodnotíme jako dobré, nebo jako špatné. Je to informace pro nás. Jejich přehlížením, potlačováním a dlouhodobým odsouváním vytváříme utrpení, zoufalství i bolest. Symbol vnitřních překážek, které si ale utváříme sami – klam, pýcha, lpění. “Čerta” si ale také můžeme představit jako živočišnou sílu, energii, která je silná, ale když si ji neuvědomíme, ovládá nás. Freud tuto energii popisoval jako sexuální. Je to celková životní a pudová energie, vycházející z nevědomí, který je ale základem motivace, slasti a vývoje osobnosti. Naše nevědomí obsahuje traumata, vzpomínky, úzkosti, obranné mechanismy, ale i fantazie. Tenhle soubor nevědomí má tak vliv na naše chování a rozhodování. Když je řeč o čertech, jako asociaci si můžeme přiřadit ohnivou energii. Tak nějak cítíme, že se může jednat o vnitřní plamen, jiskru, zažehnutí.. Cítíte, že by tam mohla být souvislost s vyhořením? A co takhle zahořet láskou? Máte zápal do hry, zápal pro věc? Starejme se o svůj vnitřní plamen.
Symboliku čerta a anděla můžeme vnímat jako nějaké krajnosti, svět je však spektrum energií a stavů bytí. V Jungově knize Cesta archetypu se píše o ďáblovi, jako temném andělovi. Ďábel vyvolává zmatky, neboť sám je zmatený. Zmatek – chaos vychází z naší netečnosti a lenosti, také přehlížení. V tarotu zase může symbolizovat manipulaci. Anděl je symbolem laskavosti a nejvyšších cností. Anděl je také vnímán jako silný ochranný symbol a symbol víry. Ale kam nás dovede víra a nejvyšší ochrana, když například nebudeme mít zápal pro věc (chuť žít) a chybí nám smysl?
Anděl nese esenci naděje, ochrany, míru, lásky, ale také spiritualitu, spojení s duchovním světem. Anděl připomíná, že si sami sobě můžeme být ochráncem, léčitelem, průvodcem, také symbolizuje spojení s vyšší mocí, intuicí. Přináší klid, harmonii, inspiraci a moudrost. Projevem anděla v nás je duchovní zralost a světlo. Nezapomínejme na svého strážného anděla. Když se v tento zimní hluboký a temný čas ponoříte do hlubin vlastní duše, vydáte se na strastiplnou cestu poodhalit taje vlastního nevědomí, dělejte to s láskou a laskavostí sami k sobě, ale i s patřičnou přísností. Nikdo se dobrovolně nechce vydat na bolestivou cestu, ale ta jediná vede k pochopení (vysvobození) a nalezení nových obzorů. Anděl vnáší do chaosu života mír a rovnováhu, rozjasňuje situace. Anděla ale vždy nezapomeňte požádat. Je to proto, že jsou tak čistí, že nevyžádané rady a pomoc mohou být vnímány jako manipulace a také se nesmějí vměšovat do naší svobodné vůle, takže vám je neposkytnou sami od sebe. Tady se hlásí o pozornost intuice..
A dostáváme se k nejspornější postavě z celé trojce, a tou je Mikuláš. Mravokárce, vnitřní hlas, porovnávání, posuzování, či dokonce souzení.. Z nějakého důvodu k němu máme respekt a vnímáme ho jako nějakou nadřazenou entitu, autoritu. Můžeme si jej představit jako superego, jako morální kompas, internalizované společenské hodnoty a ideály, které nás vedou k perfekcionismu a způsobují pocit viny, když selžeme. “Mikuláš” v nás tak může způsobit přehnaný pocit viny i za drobné prohřešky. Nakonec je to ale příběh naší duše, která dostane to, co potřebuje. Mikuláš přece donese i odměnu, tak trochu toho příkoří, moralizování a možná i strachu, přece jenom vydržíme? Mikuláš jako hlas svědomí a spravedlnosti, stoji mezi chaosem a ideálem.
Také dáváme Mikuláši slib a ruku na to, že už nebudeme zlobit, budeme hodní,.. Přísaháme.. To by znamenalo popřít jednu část spektra archetypu, který na sebe bereme. A tak můžeme prožit ještě hlubší pocit selhání.
Ať už se při pohroužení do sebe setkáte s jakýmkoliv archetypem či stínem, nahlédněte na něj s jasností anděla, s vášnivou energií čerta i s rozlišující přísností Mikuláše. Nenechte se jimi ovládnout – každý z nich je jen průvodce, který nese svůj dar. Přijměte jej, a ztiší se i nejhlubší noc.
Na konci všech cest stejně stojíme jen my sami. A všichni naši andělé i čerti nám svítí na cestu zpět domů – do vlastního srdce.
Napsat komentář